Proč laserovou operaci metodou PRK?

Metoda PRK

• nejdéle prováděná
• nejvíce prověřená
• nejbezpečnější

Metoda LASIK a její varianty

Na rozdíl od metody PRK může docházet k následujícím komplikacím:

•             vymrknutí krycí čočky s lamelou při hojení
• oddělení lamely po zahojení při vyšší zátěži (sportovci, vojáci …)
• syndrom suchého oka

Jsou vedeny diskuze o zákazu metody LASIK kontrolním úřadem FDA www.lasikdisaster.com, www.lasikfda.com. 

Více informací v níže uvedeném článku MUDr. Michala Znojemského.

Úpravy refrakčních vad pomoci paprsku excimerového laseru se provádějí ve světě již téměř 30 roků. Metody provádění vlastního zákroku zaznamenaly za tu dobu samozřejmě výrazné změny, hlavně v důsledku vývoje technických zařízení k operacím užívaných.

Nejčastěji používané metody pro odstranění refrakčních vad nesou názvy PRK, LASIK, LASEK, Epi-LASIK, LASAK, Femto-LASIK a další!

Pro podrobný popis jednotlivých metod klikněte zde.

Při PRK (fotorefraktivní keratectomie) laserový paprsek působí na vlastní stroma rohovky po předchozím odstranění vrstvy epiteliálního krytu. Ten se po zákroku musí pacientovi na rohovce obnovit a zahojit - možné je srovnání s odřenou kůží, která se po poranění postupně vrátí do původního stavu.

Metoda LASIK byla původně vyvinuta pro zákroky, u nichž se počítalo s odstraněním větších vad bez rizika jizvení, ale nakonec se ukázalo, že právě pro tyto vady je limitující tloušťka rohovky po odstranění lamely. Ta totiž mnohdy už odstranění vysoké vady nedovoluje. Nehledě na to, že při nedokonalém odříznutí lamely není možno v zákroku pokračovat nebo při totálním oddělení lamely je nutno ji fixovat na původní místo několika jemnými stehy mohou nastat komplikace tím, že se lamela nepřihojí přesně na své původní místo a nerovnost rohovky pak způsobí jen stěží korigovatelný nepravidelný astigmatismus. V posledních několika letech je na tuto metodu pod tlakem možných pozdějších komplikací - převážně typu syndromu suchého oka, vzniklého trofickými (trofika = funkce nervových vláken regulující výživu a přeměnu látek tkání) změnami na povrchu rohovky po předchozím porušením integrity rohovky seříznutím rohovkové lamely pohlíženo hlavně v USA s despektem. Tamní FDA (Federální agentura pro hodnocení bezpečnosti potravin, léčiv a léčebných postupů) usiluje o zákaz používání této metody, jako metody ohrožující zdraví pacientů.

Vyvíjejí se však neustále další a další metody jako např. Epi LASIK - zde je z rohovky odstraněna lamela epitelu přesným tupým separátorem podobně jako u LASIK nebo LASAK, při němž je stejně jako u LASIKU mikrokeratomem seříznuta stromální lamela, ale jen cca 30 mikronů tenká. Další metodou v poslední době využívanou je odstranění tenké rohovkové lamely pomocí femtosekundového laseru, který tvorbou jemných bublinek v rohovkové tkáni oddělí přesně odměřenou lamelu, po čemž následuje klasická fotoablace a nakonec vrácení lamely na své místo! Tento zákrok je pro nutnost použití dvou laserů nákladnější pro pracoviště a tím logicky i pro pacienta! Ani operace s použitím femtosekundového laseru s přesným oddělením rohovkové lamely však nemusí být bez komplikací, někdy jsou po mí patrny  mezi vrstvami stromatu po přiložení lamely drobné inkluze jež mohou, pokud se vyskytnou ve větším počtu, snižovat kvalitu vidění po zákroku. Stejně tak narušení integrity rohovky může mít za následek pozdější vznik syndromu suchého oka, jako je tomu při porušení povrchu rohovky u klasického LASIKU.

I při provedení LASEK, LASIK či Epi LASIK si pacient krycí kontaktní čočku může z oka "vymrknout" a následným mrkáním si strhne dosud nepřihojený epitel nebo lamelu stromatu. Tento stav v případě LASEK nevyžaduje zvláštní komplikované řešení, neboť epitel se pacientovi obnoví tak, jako kdyby absolvoval prostou PRK. U dalších metod by se však jednalo o poměrně závažnou komplikaci, vyžadující okamžité chirurgické řešení!

Z výše uvedeného jednoznačně vyplývá, že nejbezpečnější metodou, při níž prakticky nemůže dojít k závažnějším komplikacím, zůstává stále osvědčená klasická metoda PRK a tu také na našem pracovišti nejvíce užíváme, byť se může zdát ve srovnání s jinými, vzhledem k větší pooperační bolestivosti (ta je rovněž individuální), pro pacienta méně komfortní.

Současné technologie v laserových refrakčních operacích jsou směřovány k takzvané Individualizované laserové fotoablaci. Dnes víme, že oko kromě dosud známých sferických (krátkozrakost a dalekozrakost) a cylindrických (astigmatismy) refrakčních vad vykazuje ještě řadu dalších, kterým říkáme aberace vyšších řádů. Ty představují zhruba 10-20 % všech vad a jsou zjistitelné poměrně složitými metodami, jako jsou aberometrie a wawefront analýza. Výsledek těchto měření je dnešní technika schopna přenést přímo do laserového přístroje a ten potom provede laserovou ablaci přímo "na míru" pacientova oka.

Tímto zákrokem by bylo možno počítat s maximální možnou úpravou refrakce, neboť z oka bude laserem odstraněno prakticky vše, co bylo vyšetřeními zjištěno! Je však nutno vzít v úvahu, že matematika a fyzika aplikovaná v optice, dokáže modelově vytvořit ideální výsledek, optická soustava oka však není pouhým modelem! Je to soubor živých tkání v nichž laserový zákrok způsobí změny, které často vytvoří nové nečekané vady sférické či astigmatické a prakticky vždy změny, které mnohonásobně předčí vady aberací vyšších řádů!

Je tedy možno prakticky naprosto přesně stanovit, co by mělo z oka zmizet, ale nelze již tak dobře odhadnout, co nového na oku po zákroku vznikne!

S tímto rozporem exaktní vědy a přírody však bude medicína bojovat do nekonečna!

Nenahraditelné jsou pak odbornost a zkušenosti lékaře!

MUDr. Michal Znojemský